Rozhovor s Šimonem, pouličním básníkem z brněnských ulic

Šimon vystudoval žurnalistiku na Masarykově univerzitě. Dnes se věnuje pouličnímu umění a můžete ho pravidelně vidět v centru Brna, kde svými písněmi, básněmi vytváří zážitky, jak místním, tak turistům, kteří přijíždí do Brna.

Básník je specifický svou vlastnoručně napsanou cedulí “báseň na počkání” a taky specifickým zevnějškem. Momentálně nosí dlouhé vlasy s dredy a kočičí ocas. : )

Šimona můžete oslovit také a to nejčastěji v centru Brna a nechat si zazpívat, nebo si napsat báseň na míru. Šimon si na nás udělal víc, jak 4 hodiny času a odpověděl nám zhruba na 20 otázek.

 

Ahoj Šimone, tak se do toho pustíme. Dělal jsi pouliční umění ve více městech, jak v českých, tak mimo naše hranice, teď působíš v Brně, řekni mně je něčím Brno specifický?

Věřím, že v Česku není lepšího města ani vesnice pro pouliční umělce nežli toho, ve kterém spolu právě vedeme tento rozhovor.

 

A proč?

Neboť je uměřené svou velikostí, hlučností, provinčností a poměrem nevysvětlitelných skulptur ve veřejném prostoru na jednoho hipstera.

 

Člověk by řekl, že podobnou činností se uživí v Praze, nebo třeba Vídni, ale v Brně ne.
V Brně působí spousta pouličních umělců. Především hudebníků. Jen na živé sochy a levitující fakíry jsem ještě nenarazil. Měli by tu ale těžkou konkurenci v kouřících značkách.

 

Ještě se vrátím k těm sochám, jak to myslíš s těmi sochami, čím jsou tak specifický?

Nechávají nezorané pole působnosti živočišné fantazii

 

Přejdu teď trochu hlubší téma, řekni mně, jak se vypořádáváš s kritikou, ne všem se líbí, co děláš, registruješ to nějak?

Mám vypozorováno, že ti nejvíce skeptičtí ohledně mého umění bývají lidé, kteří si žádnou moji báseň či píseň nikdy nevyslechli. Naopak v té druhé skupině těch, kteří si z čiré zvědavosti či jiných pohnutek na mé umění vystojí i frontu, slýchám nadšení a komplimenty. Neradostné by bylo, kdyby tomu bylo naopak. A tak se vlastně nemám ani s čím vyrovnávat.

Minulý pátek jsem se městem potuloval v růžové košili a uslyšel jsem na svou adresu pár homofobních nepěkných slov. Ale mě nemusí trápit, že si někdo barvu košile spojí se specifickou sexuální orientací a tu se svými předsudky. Protože přes svou omezenost prostě nemůže rozumět tomu, kdo jsem a jaký smysl má to co konám.

 

Naopak jsou ti, kteří by si chtěli poslechnout báseň, ale říkají, že nenašli odvahu tě ještě oslovit.

Ty o někom takovém víš?

 

Žijeme ve století, kdy je snazší pohladit kočku nebo psa než druhého člověka. Dokud se toto nezmění, umělec na sebe musí brát podobu šelmy.

 

Ano znám, moje sestřenice : )

A kolik jí je? Občas si mě nedospělci zaměňují se strašidlem konkrétně s čertem stran mého ohonu. Je to pouhá pomluva. Pátého dvanáctý nemám o moc víc práce než šestého.

 

V knize Robinsoni a donkichoti, kde je o tobě napsána jedna kapitola si uvedl, že tvoje vyčnívající image (nošení tykadel, ocasu) je také způsob jak navázat, rozhovor kontakt s jinými lidmi (lidé jsou zvědaví, sami tě oslovují, vyptávají se) a taky je to nějaký tvůj způsob sebevyjádření tvé osobnosti.

Je to tak, chtěl bys k tomu ještě něco dodat?

Žijeme ve století, kdy je snazší pohladit kočku nebo psa než druhého člověka. Dokud se toto nezmění, umělec na sebe musí brát podobu šelmy.

 

 

Dřív tě lidi, ale znali jako kluka, který nosil tykadla, řekni mně, proč si sundal ty?

Domnívám se, že všechen život na této modro zelené kouli poletující kolem Slunce podléhá zákonům evoluce. Od jednoduchých živočichů ke složitým. A ne jinak tomu jest v životě každého z nás. Prvních devět měsíců si plaveme v podivném oceánu, kde vypadáme zprvu jako pulci, pak ještěrky, prasátka, opičky až nakonec porodní bába nebo lékař radostně vykřikne, že to bude jezdit v modrém nebo růžovém kočárku.

Mám vypozorováno, že se malé děti dovedou chovat stejně krutě jako dinosauři v nejkrvavějším pokračování Jurského parku. Možná v nich po určitou dobu chování určuje nějaký tajemný sauropodí gen. No a já jsem měl životní údobí, kdy jsem se choval jako přelétavý opylovatel. Proto ta tykadla.

 

Jak to myslíš přelétavý opylovatel?

Nevinně. Prostě zanecháváš semínka metafor v životech neznámých lidí, jejichž úsměvy rozkvétá město v předzvěsti brzkého jara.

 

 

Díky tomu, že pracuješ převážně v noci, tak znáš výborně noční město. Mohl by ses trochu zamyslet a popsat jaký je noční Brno a jaký je největší rozdíl mezi městem za dne a v noci?

Mnoho mají na svědomí kvasinky. Myslím ty, kterých se užívá při fermentaci vinných hroznů a jistého druhu obilovin. Lidé si tak dodávají odvahu, aby dovedly snáze to, čeho se před nebojí přes den u zmíněných psů a koček. Dotknout se druhého člověka pohledem, slovem, dlaní, emocí. Po půlnoci, ale ten dotek hrubne, aby pak naši samotu i nesamotu odvážely flotily taxíků a autobusů do důvěrněznáma.

Být zamilovaný. Nemusíš být do někoho konkrétního. Ale stačí jen cítit lásku k sobě ke světu, ke svému bikrobiomu, k veverkám, jezevčíkům, ke keři, za který sis potřeboval odskočit. Také je nezbytné mít radost krásy. Hlavně té nezarámované.

Potkáváme na ulicích Brna lidi z Hare Krišna, prodavače růži, či další lidi, který po nás něco chtějí a my se jim raději snažíme vyhnout. Tobě se částečně podařilo vybudovat kolem sebe pozitivní auru a to i když si pořád na očích lidí. Často potkávám s tebou lidi, co tě sami oslovují, chtějí báseň a jsou rozzářeni. Máš na to nějaký know how?

Být zamilovaný. Nemusíš být do někoho konkrétního. Ale stačí jen cítit lásku k sobě ke světu, ke svému bikrobiomu, k veverkám, jezevčíkům, ke keři, za který sis potřeboval odskočit. Také je nezbytné mít radost krásy. Hlavně té nezarámované. A pouliční umění je to nezarámované institucí, místem, očekáváním. Jsi stále v pohybu. Pohyb je lékem proti ztuhlosti myšlenek.

 

Moc tomu nerozumím, jak s tím souvisí ten pohyb?

Činí nás celistvými. Upomíná na bytí v těle. Mimoto se lze u mě za báseň odvděčit kontaktně i bezkontaktně. Pro druhý způsob platby není zapotřebí mít nezablokovanou kreditní kartu nebo být vlastníkem chytrých hodinky. Stačí učinit dvacet dřepů. Mám vypozorováno, že zhruba po desátém většina platících propuká v smích.

To je výborný :))))

 

Potkáváš opravdu hodně lidí, jací tedy lidé v dnešní době jsou? Dá se to nějak generalizovat? Někteří lidé říkají, že je to čím dál horší

O poezii si mi říkají lidé ve všech stádiích zvrásněnosti kůže. Začíná to těmi, kteří pobývají na světě teprve pár hodin. Jejich jménem mě jejich slavnostně podroušení otcové žádají o básničku. Cítím se pak tak trochu jako sudička s kočičím ocasem. Básně jsou v kurzu i mezi náctiletými.

Důsledně ale trvám na předložení občanského průkazu, pokud si chtějí poslechnout nějakou takzvaně “mládeži nepřístupnou”
Pro tuto generaci své texty často frázuji do hiphopu. Za zády pak leckdy slyším uznalé “Tys to zabil”
Také důchodci si přijdou na své.

 

Štěstí přitahuje, zármutek odpuzuje.
Zlost se odráží v další zlost se stejnou lehkostí a nevyzpytatelností jako úsměvu vychází v ústrety jiný úsměv.

 

Takže, co z toho vyplívá? Jací lidi teda jsou? Otevření?
Čitatel se mění, jmenovatel zůstává stejný

 

Upřímně, já už ani nevím, co je čitatel a co je jmenovatel, můžeš být prosím konkrétnější?

Do čitatele patří doba, závislost na technologiích, proměnlivý hudební vkus, cena kremrole v kavárně, vzdělání a umístění na tržišti práce
a jako jmenovatel si můžeš představit emoce. Jejich zákony se nemění.
Štěstí přitahuje, zármutek odpuzuje.
Zlost se odráží v další zlost se stejnou lehkostí a nevyzpytatelností jako úsměvu vychází v ústrety jiný úsměv.

Působivý

 

Začínám mít pocit, že to, co děláš je pro Brno hodně unikátní služba, i když samozřejmě ne všichni s tím sympatizují,
Máš ale někdy tehdence, o tom pochybovat, skončit s tím? Máš slabé chvíle?

Kdysi dávno Platón varoval, že vynález písma a spoléhání se na něj povede k přílišné zapomětlivosti jednotlivce. Kdyby dohlédl o dva a půl tisíciletí dopředu, jak by přemýšlel o umělé inteligenci?

Ztratíme pozvolna schopnost formulovat myšlenky, když jejich kadenci ponecháme na starosti lingvistickému modelu? Budeme moci jednou všichni psát jako Shakespeare? A pokud ano, tak pro koho? A jaká role či rolička zůstane umělci. Budeme básníky všichni a nikdo? Tak to jest skromný výčet mých pochybností.

 

Takže mně tím říkáš, že tvé největší pochyby nejsou například v tom, že by to lidi třeba už nebavilo, ale prostě obava, že umělá inteligence bude generovat tak výborné texty, že už lidi třeba neocení ty tvé?

Věřím, že stejnou otázku si už o samotě nebo v hospodě položilo velké množství, novinářů, překladatelů, designérů, návrhářů, skladatelů, výtvarníků a prostě všech těch lidí, kteří svou práci považují za tu nejvíce vzdálené nudě a stereotypu.

O své misi pouličního básníka v čase přítomném ale nepochybuji. Daří se mi totiž to, o čem se ani nesní mnoha jiným umělcům. Daří se mi propojovat společnost, protínat společenské bubliny a nebýt básníkem jen pro specifické kruhy, sociální třídy, ale pro bezdomovce stejně jako pro zbohatlého podnikatele.

Pro vysokoškoláka i montážního dělníka. Když budeš čekat před vchodem Městského divadla nebo Hadivadla po skončení představení budou vycházet zhruba velice podobní lidé. Z Městského diváci blízcí důchodovému věku, z Hadivadla hipsteři kolem pětadvaceti. Mně se ty světy daří propojovat.

 

Mně se hlavně zdá, když se tady s tebou teď bavím, že to, co děláš, že to opravdu miluješ.

Přesně tak. Asi jediné jiné poslání, ve kterém bych se stejně naplno našel, by byla kontrola jízdných dokladů v MHD. Teď žertuji.

 

Kdybys musel, ale vážně dělat něco jiného, zase bys chtěl nějakým způsobem promlouvat k lidem, něco v nich měnit?
Přesně tak, ale na tajňačku jako strážný anděl převlečený za městského holuba.
Ok, ok :D

 

Děkuji ti za rozhovor, ještě mně jen řekni, jaké čtyři slova nejvíc reprezentují Brno, jaký by to byly?

“Brno do čtyř slov nenarveš”
Vidíš, potřeboval bych aspoň pět

 

Takže ještě jednou díky moc za rozhovor Šimone

Fotografie Vladimír Marc https://fotomarc.cz/

Na https://herohero.co/milujibrno najdete zbývající fotografie, které jsme udělali během dne se Šimonem.

Co si o tom myslíte?

názorů